Dokumentární film je druh filmu, jehož hlavním cílem je zprostředkování skutečnosti. Snímáním reality se vymezuje oproti filmu hranému.
Užívá specifických technik natáčení – snímání volnou kamerou z ruky, skrytou kamerou, kontaktního snímání zvuku, improvizované reakce na probíhající událost – které někdy přejímají i jiné filmové žánry – fiktivní dokument / paradokument (např. Zelenkův Rok ďábla, Happyend) – či napodobují „dokumentární“ způsob snímání, aby zvýšily dojem autentičnosti.
Dokumentární filmy se někdy stávají nástrojem propagandy (Leni Riefenstahlová v nacistickém Německu) či manipulace, někdy jsou naopak důležitým svědectvím, manifestem, či druhem investigativní práce.
První české filmové pokusy o dokumentármí film uskutečnil architekt Jan Kříženecký v roce 1898 a natočil tak současně i první české filmy dokumentární.